Hasištejn

Hrad Hasištejn (německy Hassenstein, doslova "Skála nenávisti") leží na české straně Krušných hor na Kadaňsku u královského města Kadaň nad obcí Místo v nadmořské výšce 627 metrů. Je jedním z nejstarších hradů severozápadních Čech, též

rodištěm a sídlem významného aristokrata a humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Na kamennou věž o výšce 25 metrů vás dovede 116 schodů.

 

Z věže je nádherný výhled (hlavně J až V směrem) na Doupovské hory, a také část Českého středohoří. V popředí je jako na dlani tepelná elektrárna Prunéřov.

Zajímavosti

Legenda o hradu Hasištejn

V době, kdy konali loupeživé vpády do Evropy lití Avaři, dolétla i do kadaňské župy zvěst, že krvežízniví kočovníci vnikli do podunajských zemí a hubí je ohněm i mečem.

Kadaňský župan, sídlící na hradě pod horami, obdržel od knížete rozkaz, aby sebral vojenský lid a připojil se k výpravě, kterou chystá křesťanstvo proti ukrutníkům. Župan vyslal po kraji heroldy, kteří oznámili obyvatelstvu výzvu knížete. Zanedlouho

počaly se na hradě scházeti početné šiky pěšího vojska a sjel se tam i valný počet rytířů, železem přioděných. Před odchodem do boje uspořádal župan na rozloučenou bohatou, hlučnou hostinu. Jat starostí o milovanou dceru, kterou zanechával na

hradě, rozhlížel se po hodovním sále, čí péči by ji měl svěřiti. Bydleliť v sousední říši mladí, zpupní rytíři, kteří si za čest kladli, podařilo-li se jim unést českým rytířům dcery.

Županův pohled spočinul na starostlivých, pobledlých tvářích hradního kaplana. Povolal ho k sobě, přikázal mu, aby bděl nad jeho dcerou a střežil její nevinnost. Kaplan slíbil, nemaje tušení, jak těžký úkol na sebe bere. Vesele zavlály prapory,

zahlaholily polnice a vojsko se dalo na pochod k východu, kamž se valila z asijských stepí na Evropu zlá, krvavá zhouba. Plynuly týdny a měsíce a na hrad pod horami nedocházela nižádná zpráva, zdařila-li se výprava, či kryje-li snad její účastníky cizí,

černá země. Dcera hradního pána, aby zapudila stesk a nudu, pouštěla do hradu mladé rytíře a trávila s nimi dlouhý čas v žertech a hlučných radovánkách. Marné byly domluvy kaplanovy, marné výtky, že nedbá cti své ani svého otce, který bude velmi

zarmoucen, až se z ciziny vrátí a uslyší nepěknou zprávu o chování své dcery. Uplynulo půl roku a rytíř se stále ještě nevracel. Pověžný marně obracel svůj zrak do dáli, nespatří-li na cestě k horám zdvíhati se prach a blyštěti se kopí.

Tu dcera, domnívajíc se, že otec zahynul v boji, zasnoubila se s jedním z nápadníků, proslulým dobrodružným životem, a chystala se k svatbě.

V té době byl boj ukončen a vojsko táhlo do svých domovů. Vracelo se slavně, neboť potřelo Avary v krvavé bitvě a zbytek jejich hord zahnalo z Evropy do asijských končin. Vojáci šli téměř bez oddechu, neboť každý již toužil po domově, aby mohl odložiti

zbroj a chopiti se své obvyklé práce.

Těšil se i rytíř zpod Krušných hor a své skalní sídlo a na shledání se svou milou dcerou, po níž se mu časem pozastesklo. Tím větší bylo jeho hoře, když cestou zvěděl o jejím životě a o tom, jak nečekajíc na otce, zasnoubila se s cizákem

dobrodruhem. Jako bouře přihnal se na svůj hrad. Čelo měl jakoby rozříznuté hlubokou vráskou, z očí mu šlehaly hrozivé blesky hněvu.

 „Kde je kaplan?“ zahřměl na sloužícího, který se krčil ve výklenku u vchodu do paláce.

 „V kapli, vaše milosti. Chystá se sloužiti mši na poděkování Bohu za váš šťastný návrat.“

 Rytíř vrazil do kaple. Přistoupil ke kaplanovi, který smrtelně zbledl, a tasil meč.

 „Takhle jsi mi opatroval dceru, již jsem tvé péči svěřil? Poruč svou duši Bohu, neboť ihned přijmeš odplatu!“ vzkřikl rytíř, šílený hněvem, a dříve, nežli kaplan našel slova omluvy, proklál ho mečem.

 Přiběhla dcera, sepjala ruce, padla otci k nohám.

 „Odpusť, otče, smiluj se! Chci býti opět tvou poslušnou dcerou a láskou k tobě všecko napraviti…“

 Zavolal hradního správce, ukázal zkrvaveným mečem na dceru: „Dáš ji ihned za živa na hradě zazdíti! Hlavou mi ručíš, že bude můj rozkaz vykonán bez odkladu.“

 Pohřbili kaplana, zazdili rytířovu dceru. Avšak rytířovou hrudí stále ještě bouřil hněv a jeho srdce planulo nenávistí k celému světu.

 „Sedlej mi koně!“ poručil jednoho dne sloužícímu.

 Přivedli mu koně, osedlali. Usedl na něho v plné zbroji, máchl rukou k hloučku zděšeného lidu:

 „Nemohu a nechci déle žíti. Svůj majetek vám odkazuji, nakládejte si s ním podle libosti!“

 Dořekl a rozjel se tryskem tím směrem, kde byly hradby nejnižší a skála nejstrmější. Skok – a jezdec s koněm řítili se do hlubiny.

 Třetí život byl tady zhuben nenávistí.

 Sluhové se podělili o rytířův majetek a rozprchli se po světě, neboť je v hradě pojímala hrůza. Hrad zůstal opuštěn – a protože nenávist zničila tu lidské životy a obrátila jej v trosky – dali mu jméno „Hassenstein“.

 

Zdroj: Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků

Výška rozhledny	25 m
Nadmořská výška	627 m. n. m.
Typ stavby	kamenná rozhledna
Počet schodů	116
Počet vyhlídkových plošin	1
Vyhlídková plošina	25 m
Přístup	možný (přístupná v uřčitém období a čase)
Existence	stojí
Vznik	1892

Hasištejn je přístupný prohlídkám a výhledu v době od 1.dubna do 31.října denně od 10:00-18:00 hodin. V ostatních hodinách a měsících je objekt přístupný po dohodě s majitelem hradu. Děti od 6-ti let platí 15Kč, dospělí 30Kč.

Informace o akcích na hradě (i historii) se dozvíte na webu: www.hasistejn.cz

 

Kudy na rozhlednu:

Z obce Místo, kam se musí nejprve vystoupat prudký kopec z hlavní silnice Chomutov – Klášterec nad Ohří, se odbočí na rovince nad návsí doleva a po 800 metrech převážně z kopce se po hrubé asfaltce dojede až k objektu. Tato cesta je sjízdná na

silničním kole. Z opačné strany vede na hradní rozhlednu lesní kamenitá cesta ze silnice Nová Víska – Výsluní. U staleté lípy odbočuje doprava a ve spodní části je neznačená. Po kilometru v ostré pravotočivé zatáčce se však napojí na žlutou a modrou

turistickou značku od Výsluní a po dalších 500 metrech nepřetržitého stoupání do prudkého kopce dojedete nebo dojdete až k padacímu mostu do hradu.

Terén: Horské kolo, Pěšky, Silniční kolo

Typ stoupání: prudké

Cesta: Zpevněná

Turistická značka: modrá, žlutá